Touch The Peak

Mé celé jméno je Touch The Peak (v překladu něco jako dotkni se vrcholu), ale majoška mi říká všelijak: Touchinko, Tochisko, Touchíku, Peaky, když jsem hodná, tak zlatíčko nebo prdelko, když zlobím, tak smetáku xD Ale tak říká snad každému koni, když zlobí. Jsem klisna anglického plnokrevníka a pocházím z Japonska. Konkrétně z Tokia. Na svět jsem přišla 5. 5. 2005. Majoška má poslední dobou štígro na koně s osudovými čísly, můj kolega ze stáje je 3. 3. 2003 xD. Mojí maminkou je nádherná hnědka s hvězdičkou ve tvaru srdíčka Treasure Smile a její majitelka je vejina. Tatík je (stejný jako v reálu) Special Week, ušlechtilý hnědák Nikity. Oba jsou ve virtu, takže je můžu někdy vídat. V Japonsku jsem byla do svého roku a půl, když mě obsedli, odjela jsem do Ameriky. Byl to lán světa, letěli jsme letadlem ještě s dalšími mladými koňmi od nás ze stáje a bylo to velice namáhavé. V Americe měla být aukce, ale z nějakého důvodu o mně nebyl zájem. Místo abych letěla zpět do Japonska, mě převezli do České republiky. Byla jsem z toho vyjukaná a vyplašená, dva lety, na dlouhou trasu a v jednom týdnu! Ale v Čechách mě taky nikdo nekoupil, takže mě čekal transport do Německa. Strašně jsem zhubla, byla jsem bez nálady, unavená. Bylo mi všechno v tu chvíli jedno. Tam se mně kupodivu zželelo jednoho mladého trenéra - jmenoval se Dieter. Odvezl mne do své malé stáje, kde jsem se trošku vzpamatovala. Nabrala jsem na dráze a můj trenér se mnou pak začal zlehka trénovat. Byla jsem u něj ráda, koníci v jeho stáji i on sám byli fajn, ale Dieter mi jednoho dne řekl, že jsem se narodila pro někoho jiného, ne pro něj. A tak jsem po dlouhém roce a půl v Německu putovala zpět do České republiky. Sice se mi stýskalo po Dieterovi, ale věděla jsem, že se tentokrát dostanu do dobrých rukou. Dieter a jeho starý valach Napoleon tomu věřili. Ostatní koníci taky. A tam mne objevila Peťulka. Původně hledala mladého hřebce. ale protože ji žádný nezaujal, tak už chtěla jít pryč, a u východu si mne všimnula. Prohlédla si mne, nechala mne vyvést z boxu, abych se před ní prošla. Pak i mne nasedlala - sama a jela mě zkusit na dráhu. Snažila jsem se, seč to šlo, protože jsem vycítila, že tahle holčina bude to, o čem mluvili Dieter s Napoleonem - dívka, pro kterou jsem se narodila. Peťulka pak se mnou vyjela na louku, a tehdy se rozhodla, že mně koupí. A ještě ten den si mne vezla domů. V její stáji mne překvapilo tolik koníků, všech možných plemen a barev, ale nejvíce samozřejmě dostiháků. Nyní jsem s Peťulkou šťastná a doufám, že s ní zůstanu. Běhá se mnou rovinky, časem možná půjdu na proutky nebo steeplechase.